On...ne nikdy!

15. dubna 2011 v 18:35 | Zoey

Deviantart.com by TheOne85Ca

Nevim jestli se to děje jenom mě,
nebo jestli to prostě platí obecně, já uplně nesnášim takovíty kecy v časopisech tipu Popcorn, Bravo nebo na holčičích blozích, která ti mají pomoc se zalíbit klukovi atd. Třeba muj kámoš, když jsem mu to dávala přečíst úplně bez rozmyslu prohlásil, že tyhle kecy na něj fakt nefungujou. Tak nevím jestli se já opklopuju lidma pro který neplatí to co pro věčinu, nebo sou to jenom žvásty. Ale zpět k tématu, většinou se mi stane, že se mi zalíbí takový hromadou holek obdivující kluci. Nevím co stím, ale uplne urcite vim, že se mu najednou nezalibim, takže mam většinou smůlu. Právě proto, protože právě teď prožívám takový období, rozhodla jsem se že na to napíšu mini povídku, možná že se mi sem nevejde tak aby nebyl článek až tak dlouhej takže jí rozdělím, možná.... Jinak nakonec jsem se rozhodla že povídka se rozvine trochu jiným směrem, ale snad neva.
PS:Povvídka je v celém článku a ještě taková malá pozvánka jméno Anna jsem použila jen kvůli tomu, že se hodně vyskytuje a není tím myšlena žádná konkrétní osoba.

Anička se s otráveným výrazem ve tváři vrátila zpátky ze školy, tašku pohodila do rohu, klíče na poličku a boty nechala jen tak válet před dveřma. Zapla počítač a televizi a rozhodla se, že stráví další nemálo nudné odpoledne, i když někde v hloubi duše věděla, že tohle odpoledene bude jiné... Samozřejmě že na facebooku byli online jen lidi co neznala a nebo ty kteří by jí stejně neodepsali, takže jen tak boumala a prohlížela si fotky vysmátejch lidí a sama u toho skoro brečela, kamarádky měla, ale teď jí nešlo o kamarádku ale o někoho kdo je schopný jí poslouchat a utěšit. Nikdo takový nebyl... Potřebovala to a tak se rozhodla, že se přihlásí do nějaké seznamky, že to prostě zkusí a uvidí.
Když se druhý den vrátila ze školy nad ničím nepřemýšlela a rychle, naklikávala své uživatelské jméno a heslo. Anička byla zvědává jestli jí někdo odpověděl. "Ano" skoro až zařvala "Ano, ano", byla šťastná a hned si znova a znova četla odpověď toho neznámého, jeho fotka jí byla povědomá, jmenoval se Patrik a bylo mu 14. Rozhodla se, že kamarádkám svůj nový objev ukazovat nebude.
jak dny šli, Aničce se více a více líbil, ten úžasný kluk. Byla přesvědčená že je to opravdu ten pravý, i když jí přišlo že na to aby ho ojevila je příliš mladá, nic jí to nevyvrátilo. Známky se jí pořád zhoršovaly a její závislost na Patrikovi jí přerůstala nad hlavu. Říkala si, že psát si s ním je jako mluvit s nejlepší kamarádkou.


.... pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama