Ty chlupy jsou všude

9. srpna 2012 v 13:17 | Zoey |  Já a psaní
Nemohla jsem se nevyjádřit a nevyprávět vám ten
podivuhodný příběh, v září to budou 3 roky...


Každý rok s bráchou a babčou (tentokrát i s dědou, ale to je vedlejší)
jezdíme za jejíma sestrama na moravu, no a tady to tak před pěti, šesti lety začalo.
Jedna z mých sestřenic z druhého kolene asi, mě začala nahlodávát.
Jelikož můj tatínek je odjakživa alergický na všechno co se hýbe,
možná až na rybičky, bylo pro mě vlastnění nějakého "mazlíčka" dávno pasé.

Teď se to ovšem vrátilo. Sestřenice, dneska majitelka dvou psů a chovné stanice morčat,
začala přemlouvat. Pořád se mě ptala a já jen pořád argumentovala
"Ale já nevím, táta má přece tu alergii...". Dokonce mým rodičům psala emaily typu
"Kdo by nechtěl takovouhle krásnou chlupatou kuličku...?" apod. Našla i nějaké rasy
"antialergeních" psů, jednalo se o takové ty malé bílé smetáky, s hnědýma
oběma koncema a vy vlastně ani nepoznáte kde má hubu a kde ten druhý konec...
Rodiče o tom doma vedly dlouhé rozhovory, dokonce uvažovali o tom,že se zapojí
do programu výchovy slepeckých psů, a že pořídíme štěně jen na rok, naučíme ho
základní věci a pak půjde do výcviku na slepeckýho psa a my ho už v životě neuvidíme.

Z Moravy jsme se vrátili a po nějakém čase to tak nějak "vyšumělo".
Příští rok to pokračovalo tím, proč nemáme teda alespoň morče.
Já zase odpovídala "No, ale táta má tu alergii." Do toho ještě moje tehdejší kamarádka
milovalazvířata a tak naší největší zábavou bylo vymetání chovatelských potřeb a různé
přepočítávání kolik by to stálo peněz apod.

Tehdy jsem k Vánocům dostala akvárium s tím, že asi měsíc před
Vánocemi jsem dostala knihu jak se o akvárko starat. Akvárium jsme tedy
jak se psalo vysypaly ve zverimexu koupeným pískem, nakoupili jsme a umístili
rostlinky naplnili vodou, zapli světlo, ohřev, filtr.... S tím, že rybičky podle knížky do akvária
můžeme dát až tak za týden, až se všechno zaběhne. Ještě ten večer jsme zjistili, že
filtr vydává poměrně hlasitý zvuk, a jelikož jsem ho měla hned u postele, mohlo
by mě to prý rušit, takže druhý den jsme zase vypli filtr,ohřev,světlo... a vše vylili a vyhodily.
Prázdné akvárium mám u postele doteď a už je to součást našeho pokoje.

Tak to je naše NG, jméno dostala stylově po písničce od Rolling Stones :)

Další rok (2008) si sestřenice pořídila štěně bígla a my z něho byly
úplně hotoví, pak byl tak trochu klid a v tu dobu se znovu ozvala moje "kamarádka" a já
strašně začala toužit po psovi. Koupila si knížky a podobně. Tatínek zhubl přez 20 kilo a
začalo se s přemlouváním.

Jednoho dne, 28. září 2009 nás na chatě tatínek s maminkou vzbudili s tím,
že se jedeme podívat na chovnou stanici retrívrů u Třeboně, ale že se jedem rozhodně
jenom podívat a vyzkoušet jak zlý to je s tou alergii. Dojeli jsme, vystoupili a
potom už bylo slyšet jen "Ježíííš, ten je slaďoučkej", "Mami on mi olízl ruku"
nebo prostě všeříkající "Ťuťuuu". Štěňat měli od všech 7 ras retrívrů. V Třeboni jsme se
pak už jen rozhodovali, jestli černou nebo hnědou a táta řekl, že to s tou
alergií není tak hrozný a že to zvládne.

Domů jsme si přivezli černou fenku Flat Coated Retrivra s papírovym jménem Dáša.
Táta alergii překonal a zůstala mu už jen ta na pyl,
rok potom dokonce začal jezdit na koních :)

PS: Pardon za tolik vyčerpávající článek, a jen tak pro informaci,
mě vyčerpal natolik, že jsem při psaní snědla talíř rýže s masem, jablko, bonbony a jogurt :D

 

Panika se začátkem školního roku....

8. srpna 2012 v 19:29 | Zoey |  Já a kecy
Možná se ptáš proč teď, na (možná ještě) začátku srpna,
píšu článek o začátku školního roku, ale, ale, aléé...

Ano chystám se do "devítky". Tenhle v uvozovkách "strach",
se ale netýká začátku školy,neschopnosti vstávat a ještě do toho se učit,
nýbrž toho, že prostě nevím co dál. Ano, prostě nevím jakou střední.

Minulý rok na "Schole Pragensis" se mi líbila třeba Panská,
konkrétně nějaký obor, který se zabývá filmovou a televizní tvorbou...
Hlavním oříškem jsou pro mně talentové zkoušky, které se skládají z 9 fotografií.
A bohužel, s mým focením to rozhodně není nijak slavný.
Tatínkovy se to taky začalo líbit, ale možná až moc. Né, že by mě do toho nějak tlačil,
ale říká mi jak je zbytečný se bát, že mě nevemou a prostě ty moje obavy nechápe...



Tk jsem se vám tu taky jednou vyzpovídala a zase se jednou ukázala, tak možná zase za 3 měsíce :)

BANG!

29. ledna 2012 v 21:05 | Zoey |  Já a kreslení
Ták,
další pokusy o kreslení, nevím jak, ale najednou držím v ruce redis pero,
papír na stole a pero namáčím do černočerné tuže. Příjde mi hrozně zvláštní, že moje ruka automaticky kreslí zbraň a výstřel... Jsem zkažená jako vy i všichni ostatní.


 


Archiv...neee

4. ledna 2012 v 18:59 | Zoey
Po podivném dni stráveném na tvrdé židli, školní židli, jsem byla úplně
vyčerpaná a proto jsem se rozhodla to odpoledne si vychutnat... Nechci jsem psát tipy na kosmetiku, ale jedné věci prostě nemůžu odolat. Stalo se vám někdy, že z tak úžasné vůně chcete tu věc až skoro sníst? Mně se to teda normálně nestává, ale když o tak věrnou napodobeninu vůně jahod byla bych schopná si celý obsah (300 ml) vylít do pusy...

To úterý strávené po více jak týdnu ve škole a to opravdu celý den (odpoledka...:() jsem dospěla k názoru, že msím zvolit nějaký ten relax. Tím se pro mě v tu chvíli stal počítač, protože poměrně vzácně bylo místo u počítače volné a všechno fungovalo jak má, začala jsem projíždět archiv blogu a v tu chvíli jsem se opravdu lekla. Za jeden rok existence blogu jsem vyplodila pouze jednadvacet članků, určených ke zveřejnení. Za to v rozepsaných jich mám absolutně nepřeberné množství. Na jiných blozích by tohoto čísla dosahovali už po dvou měsících. Vím že se říka, že kvantita není kvalita, ale u mě by se o něčem takovém nedalo mluvit viz. další odstavec. Uvědomila jsem si, že na blog jsem straaašně dlouhou dobu s prominutím sr*la. Takže tímto bych se chtěla omluvit.

Po celkem stresujícím zážitku s počtem článků jsem usoudila, že si články přečtu. Infarkt, teď jsem už opravdu mohla ležet v Ik+Emu. Články opravdu kvalitní nejsou, ale kdyby jste viděli ty komentáře... Sháněla jsem hlasy na takové ty SONněco ... Mazat to nebudu, ale vyděsilo mě to takovým způsobem, že už jsem měla vytočené číslo 112, protože jsem nevěděla jaký číslo patří záchrané službě.

Ale docela se těším na zítřek, ve škole máme něco jako den otevřených dětí a my tam ještě s pár kámošema budeme provázet malý špuntíky :)...

Směšná směs...

2. ledna 2012 v 18:00 | Zoey |  Já a focení
Začalo mě to bavit :)
Začalo mě bavit jak focení tak blogování...woohoooo
Fotek je pár a je to opravdu taková směs všeho možného i nemožného...fotky jsou všechny z podzimu a tímto se i omlouvám lidem co jsou zachycení, ale myslím že vám to tam všem moc sluší...


Já jí miluju je to Coca- Cola přímo od Johna Pembertona :) donesla mi jí Ančíí a já neodolala...

Kam dál